„Jen si dej, pořádně si oslaď život…“ Těžko bychom asi hledali člověka, který tuto větu alespoň jedenkrát neslyšel, či dokonce sám nepoužil. Mnoho z nás si už bez cukru svůj život nedovede představit. Víme však, co to vlastně cukr je a odkud se tu vzal?

Nejstarším sladidlem – používaným už v době kamenné - byl med z divokých včel. Později člověk zjistil, že lze ke slazení využít i některých sladkých rostlinných šťáv (bobule vinné révy, javorová šťáva, šťáva z břízy či jiných rostlin). Velkého významu a všeobecného rozšíření dosáhly později jen dvě rostliny – cukrová třtina a cukrová řepa.

Třtinový cukr byl drahým zbožím až do doby, kdy Kolumbus dovezl roku1493 třtinu do Hispanioly (dnes Haiti) a Dominikánské republiky v Karibské oblasti. Pěstování této plodiny se rozšířilo po blízkých ostrovech a tento cukr se stal hlavním sladidlem.

Historie řepného cukru začíná rokem 1605. Tehdy Olivier de Serresz z Francie upozornil na to, že šťáva z kořenů řepy, kterou získal vařením, chutná stejně jako cukrový sirup z třtiny. Skutečným objevitelem řepného cukru se stal německý chemik a farmaceut Andreas Sigismund Margraf, který krystalky cukru v suchých kořenech řepy objevil roku 1747. Na tyto výzkumy navázal jeho žák, německý chemik Francois Charles Achard, který do roku 1799 zpracovával celý proces výroby cukru a v r. 1802 v Kunerách (dnešní Polsko) založil první řepný cukrovar.

Cukr (sacharóza) patří do skupiny látek, které se nazývají sacharidy. Sacharidy by měly ve vyvážené stravě tvořit 50–70 %, z toho cukr 10 %. Sacharóza se při trávení a metabolizmu štěpí a uvolněnou energii využívá lidské tělo. Glukóza vznikající rozkladem cukru je zdrojem energie pro mozkové buňky. Samotný metabolismus sacharózy je velmi rychlý, proto je okamžitým zdrojem energie a patří do skupiny tzv. "rychlých cukrů".

Příliš mnoho cukru může způsobovat nejrůznější nemoci. Pokud začnete trpět např. častou únavou, máte poruchy zažívání, trpíte kvasinkovými onemocněními, depresemi, příčinou může být právě vysoká hladina cukru v krvi. Bílý cukr je totiž dobrou potravou pro kvasinky, různé mikroorganismy a jedovaté látky. Vytváří kyselé prostředí ve střevech, které ničí důležité vitamíny a minerální látky v těle. Vzniká tak dobré prostředí pro množení nových bakterií, které vyvolávají další problémy. Cukr okrádá organismus například o vápník, což způsobuje větší kazivost zubů.

Nadměrná konzumace bílého cukru může mít za následek:

  • oslabení imunitního systému a narušení hladiny minerálů v organismu
  • vznik kvasinkové infekce
  • zvýšené riziko vzniku obezity
  • hemeroidy, zácpu
  • vznik onemocnění srdce a cév
  • riziko rakoviny střev, slinivky, žaludku a celkově vykrmuje rakovinové buňky
  • zvýšenou hladinu cholesterolu
  • bolesti hlavy a deprese, podrážděnost
  • snížení učební kapacity mozku

Jak to provést, aby si člověk nemusel tolik odříkat a přitom neohrožoval své zdraví?

Stačí nahradit rafinovaný cukr cukrem třtinovým nebo dalšími přírodními sladidly. Výhody oproti bílému cukru jsou většinou v tom, že nejsou zbaveny cenných látek a minerálů. Patří mezi ně např. med, javorový sirup, třtinová melasa, rapadura. Nízký glykemický index mají především obilná sladidla, sirup z agáve a stevie sladká.

Poslední dobou však, často pod vlivem reklamy, dochází u spotřebitelů k preferování produktů oslazených umělými sladidly. Vždyť kdo z nás neviděl či neslyšel: „Lidstvo tloustne! Sladkosti způsobují cukrovku!“ Taková varování se ozývají stále dokola. I proto v obchodech přibývá výrobků s označením light a mnoho zákazníků jim dává přednost stejně jako sladidlům, která nahrazují cukr. Jenže mezi těmito dvěma zdánlivě stejnými věcmi je zásadní rozdíl. Víte jaký? Problém náhradních sladidel je zejména v tom, že lidem, kteří chtějí hubnout, dodávají pocit bezpečí. Při jídle se pak neučí odhadovat velikost porcí, naopak si zvykají na konzumaci většího množství stravy.

Umělá sladidla jsou látky upravující chuť. Používají se tam, kde je nutné nahradit běžný cukr - sacharózu. Prvním průmyslově vyráběným umělým sladidlem byl sacharin, náhodně objevený už v roce 1879. Je asi 300 a 500krát sladší než sacharóza. I dnes je to nejpoužívanější umělé sladidlo.

Známým a hojně používaným sladidlem je sorbitol. Sorbitol se přírodně nachází v široké škále ovoce a rostlin a používá se komerčně v řadě výrobků včetně dietních jídel, zvláště pak sladkostí bez obsahu cukru a v řadě bezpředpisových léků jako například sirupech proti kašli a podobně. Sorbitol je rovněž vyráběn v našem těle enzymem, který se jmenuje aldosa reductasa a přeměňuje glukózu na sorbitol. Sorbitol je asi ze 60 % tak sladký jako sacharóza, ale obsahuje o jednu třetinu méně kalorií. Poprvé byl sorbitol objeven v roce 1872 v plodech jeřábu a již půl století je široce používán po celém světě. Vydrží vysokou teplotu. To, že jde o umělá sladidla s minimem kalorií, neznamená, že je můžeme jíst neomezeně.

  • Potraviny, které obsahují umělá sladidla, často obsahují spoustu tuků.
  • Uměle oslazené potraviny způsobují ještě větší chuť na skutečný cukr.
  • V případě, že se rozhodnete pro umělá sladidla, rozhodněte se pro „alkoholová"" sladidla. Jsou bezpečná, nezpůsobují zubní kaz a neexistuje jejich maximální denní dávka.
  • Některá umělá sladidla mají svoje maximální doporučené dávky, větší množství může způsobovat nevolnost nebo průjem.

Jak se nyní ke sladkostem postavíte vy? Budete sladit cukrem, či umělým sladidlem? Moje rada zní: Naučte se jíst méně cukru, ale nenahrazujte ho sladidly.

M. Hubáčková - vedoucí nutričních terapeutů z IKEM

Nezapomínejte, že strava je jen jednou ze složek zdravého životního stylu. Pohyb je nejefektivnější opatření k odvrácení pádů a účinná ochrana před infarktem a mrtvicí. Pohybem se snižuje riziko výskytu cukrovky, rakoviny, obezity, kosti jsou pevnější, zlepšuje se imunita, trávení, člověka méně trápí zácpa. Pohyb zbavuje úzkostí, stresu, přináší pocit tělesné a duševní pohody. Udělejte to pro sebe a jezte zdravé jídlo, vydejte se s přáteli na procházku nebo si společně zacvičte podle našich videí.

Zdroje: sensen.cz, szu.cz